Začíná doba postní, připravujeme se na Velikonoce

Už jste někdy slyšeli slova jako škaredá středa, sypu si popel na hlavu, půst, pokání, popelec? Všechno to spolu nějak souvisí.

Popeleční středa je prvním dnem postní doby, v kostelích se konají mše s žehnáním popela a s označením věřících popelem.

Označování popelem má svůj počátek v dávné historii. Nejdříve, již v křesťanském starověku, byli na začátku postní doby označováni popelem velcí hříšníci. Byli veřejně předvedeni před biskupa, byli posypáni popelem, oblečeni do žínice a zavřeni na 40 dnů o chlebu a o vodě, aby takto konali pokání – litovali svých hříchů, změnili svůj život, obraceli se zpět k Bohu. Na Velikonoce pak byli opět přijati do společenství církve. Nejdříve se sypání popelem týkalo pouze těchto velkých hříšníků. Od dob vrcholného středověku pak začali být popelem označováni všichni lidé, nejenom tito velcí kajícníci. Tím, že se při mši svaté na Popeleční středu necháváme na hlavě označit požehnaným popelem (tzv. udílení popelce) a vyslechneme slova kněze „Prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19) nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15), uznáváme, že jsme na tom stejně jako biblický Adam, že hřích je to, co nás vyhání od Boží blízkosti, od Božího požehnání. Chceme se touto postní dobou k Bohu opět navrátit, chceme se obrátit a věřit evangeliu, dobé zprávě o tom, že Bůh si zamiloval každého člověka, zprávě o Božím království a naší spáse, jak nás k tomu vyzývají slova Pána Ježíše.

Proč se používá právě popel? V Bibli se mluví v různých starozákonních příbězích o popelu v takovémto smyslu – to, co prožívá člověk uvnitř svého nitra, dá také najevo navenek. Když mám hezký vztah s Bohem, jsem s ním v míru a žiji v Božím požehnání, tak se krásně upravím, dobře se obleču, vlasy si pomažu vonným olejem, abych navenek odrážel krásu své duše. Naopak, když jsem si vědom, že mé nitro je ošklivé, škaredé, hříšné, oddělené od Boha, tak si roztrhám své šaty a na místo vonného oleje si hlavu posypu popelem, abych byl tak ošklivý, jako je mé nitro. Popel na mně všem kolem ukazuje, že vevnitř to není hezké. Tento starozákonní význam popela křesťané převzali. Označení popelcem dáváme každý najevo – mé nitro není hezké, potřebuji, aby mě Bůh zkrášlil svou milostí, svou obětí, toužím po velikonoční radosti ve svém nitru.

Popeleční středa zahajuje dobu postní a stejně jako Velký pátek, který je v závěru postní doby, je dnem přísného půstu. Je to pro nás čas milosti a také zkoušky, zda se umíme vzdávat příjemných věcí, vzdát se něčeho ze sebe sama a věnovat to s modlitbou ve prospěch druhých lidí, příležitostí, jak to udělat, je celá řada.